TEXTY 3 - vú

21//

RECENZE

Čtenář musí být přesvědčen, aby potlačil svoji nevíru, tj. vědomí, že text je zcela „vymyšlen“ a uměle vytvořen jeho autorem. Musí přistoupit na pravidla hry, která jsou mu navrhována. Musí respektovat, že čím více otázek bude literárnímu textu klást, tím více odpovědí, ale i nových otázek mu literární text nabídne. A je zde i jistý příslib trvalých výsledků, které jdou nad rámec zážitku z jedinečného, neopakovatelného čtení jednotlivého textu. Tím je postupné poznávání, že jisté celky (množiny) textů a někdy i všechny literární texty dohromady mají něco společné.

U lyriky je to například princip fungování obraznosti, který nám garantuje, že i zdánlivě reportážní věta „Můj bratr dooral a vypřáh koně“ vůbec neříká, že Karel Toman má bratra, jenž je zemědělcem. Obraznost tu pootevírá prostor nedoslovným a ne vždy doslovitelným abstraktním symbolizujícím významům: bratrství, vztah k půdě, dokončenost, úleva. A stejně nám tu obrazný jazyk exponuje téma promlouvajícího – lyrického subjektu, který tím, že ze všech dění světa kolem nás líčí právě to, co líčí, nabízí i svůj vyhraněný hlas, promluvu o tom, co se právě jemu/jí jeví jako podstatné. A hlas mluvčího vybízí k hledání jeho tváře, k spatření výrazu-pohledu, s nímž lyrický subjekt verbálně vzhlíží k tomuto světu. Nemusí tu vůbec pootevírat své nitro a vodit nás do složitých labyrintů vlastní „duše“. Koneckonců tato duše je jen textová, nikoli

autorova.

22//

DOPIS - osobní

                                                              V Praze 11. října 1984

Milý pane Seiferte,

když jsem se před chvílí dozvěděl tu báječnou zprávu, že letošní Nobelova cena za literaturu byla udělena Vám, zmocnila se mne tak velká euforie, že jsem hned zasedl a píšu Vám. Je to skvělé a ze srdce Vám blahopřeju! Myslím, že se z toho budou radovat všichni Češi a Slováci. Konečně se tedy téhle nejvyšší pocty dočkala i naše literatura – a to dík Vám, který si to ze všech žijících autorů zasloužíte nepochybně nejvíc. Nejen proto, že Vaše básnické dílo už dávno – jak se říká – zlidovělo, totiž že každý, kdo se aspoň trochu o literaturu zajímá, má ho už dávno tak říkajíc v krvi; nejen proto, že jste už dlouho jakýmsi živoucím symbolem kontinuity moderní české literatury; ale i proto, že

svým mravním postojem, neokázalým, ale o to setrvalejším, ztělesňujete u nás tu nejlepší tradici odpovědného občanského postoje spisovatele. Jsem přesvědčen, že spolu se mnou se dnes z té pocty netěší jen všichni Vaši ctitelé, všichni čeští a slovenští spisovatelé, všichni, jimž záleží na dobrém jménu, uznání a cti naší kultury, ale i všichni signatáři Charty 77. Protože nepatrná částečka té pocty patří skrze Vás i Chartě, totiž jejímu pokusu osvědčit i v těchto těžkých podmínkách cosi z občanské důstojnosti, pokusu, na němž se podílíte i Vy.

Přeju Vám, aby Vám Vaše zdraví umožnilo statečně snášet ty nápory gratulantů, novinářů i institucí, prostě všechno, co Vás zřejmě čeká.

Ještě jednou blahopřeju!

                                                                                                Váš Václav Havel

23//

RECENZE pro diskusi na internetu

zlovlk + 6                                             ******

Proměna je lepší než všechny kofeinové nápoje světa. Člověk po jejím přečtení raději neusne, aby se ráno náhodou neprobudil jako obří brouk, tvor nečistý.
Z rozličných interpretací mě nejvíce oslovilo pojetí "brouka" coby mentálně postižené osoby. Osoby, která si i nadále uchovává zbytky rozumu, ale už nedokáže s ostatními komunikovat, osoby, která nedovede dát najevo, že rozumí jejich slovům. Osoby, která je na obtíž.
Láska, kterou k Řehořovi rodina dříve chovala, se vytrácí - a on to musí mlčky sledovat. Pravá láska by byla nesobecká, namítnete. Jenže ti dobří lidé by rádi milovali, jen kdyby věděli, že mají koho! Ale jak poznat, že v broukovi je stále něco z Řehoře? Nakonec předpokládají, že původní člověk je dávno pryč, že místo něj mají doma obludu. A je to rozhodně důvodné přesvědčení, i když mylné. Postupem času by k němu dospěl asi každý.

Tak si říkám, že kdybych se někdy ocitl v podobné situaci, byl bych nejradši, kdyby mě někdo co nejrychleji rozšlápl...         (27.01.2011)

24//

VÝKLAD

Začátky užívání bojových plynů na západní frontě 1. světové války

Dne 3. srpna 1914 vyhlásilo Německo válku také Francii a již tento den použili francouzští vojáci puškové a ruční granáty s málo účinným chloracetonem.

Francie tak zahájila historii použití bojových plynů za 1. světové války. Odborníci odhadují, že jejich obětí se stalo 1 297 000 lidí, z toho 91 200 zasažených zemřelo. Za války bylo použito Němci 68 000 tun bojových plynů. Francouzi užili 36 000 tun a Britové 25 000 tun.

První velké plynové útoky mají na svědomí Němci. První německý plynový útok na západní frontě přišel u Nouve Chapelle v říjnu 1914 a další plynové útoky následovaly. Vždy se zatím jednalo o relativně neškodné plyny, většinou slzné.

V roce 1915 stála proti sobě u belgického města Ypry německá armáda a spojenecké jednotky složené z kanadských, britských a francouzských jednotek.

Velení německé armády se v té době rozhodlo o vyzkoušení bojového plynu – jedovatého chloru. Německý velitel Falkenhayn s použitím souhlasil.

Němci tedy do první linie u Yprů dopravili a zakopali 5 730 lahví se 168 tunami chloru. Útok měl nastat za vhodného větru.

Do spojeneckých zákopů na jaře 1915 přeběhlo několik dezertérů, kteří informovali o velkém množství lahví s plynem a přípravách na jejich použití, ovšem spojenci těmto informacím nevěnovali žádnou pozornost.

Tyto informace byly podceňovány také proto, že Německo podepsalo Haagskou úmluvu v roce 1909 proti užívání dusivých plynů při válčení.

25//

POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU / recept

Smažený mečoun s čerstvým chutney

Ingredience:

2 lžíce kokosu, 1 vejce, 2 lžíce másla, 1 lžíce sójové omáčky, 1 lžíce zázvoru, 8 lžic para ořechů,

600g mečouna, 1ks manga, 1 lžíce máty, 3 lžíce strouhanky, 6 lžic citronové šťávy, 1 lžíce červené cibule

Postup přípravy receptu:

Čtyři steaky z mečouna bez kůže vložíme do široké mělké mísy, přelijeme 4 lžícemi citronové šťávy a 1 lžící sójové omáčky a necháme v chladu marinovat asi hodinu. Rybu občas obrátíme.

Mezitím si připravíme chutney. Mango zbavíme pecky, oloupeme, dužinu jemně usekáme a dáme do mísy. Přidáme jemně nakrájenou cibuli, nastrouhaný zázvor, jemně nasekanou mátu, kokos, přelijeme 2 lžícemi citronové šťávy, dobře promícháme a necháme při pokojové teplotě odstavené.

Jednotlivé porce mečouna namočíme ve vajíčku a obalíme ve směsi sekaných para ořechů a strouhanky. Mečouna smažíme na másle asi 8 minut z každé strany.

Smaženého mečouna servírujeme s chutney.

Pokud se nám zdá, že tomu něco chybí, můžeme mírně přisolit.

26//

RECENZE - přepal knihy

Lolita, Lola, Lo, Lolitchen, Lottelita… Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny, vyvolávající hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek Nabokovova nejslavnějšího románu míru obsese jeho vypravěče a protagonisty Humberta Humberta mladičkou Dolores Hazeovou, zároveň ale i nekonečnou prchavost předmětu jeho vášnivého a zničujícího citu.

    Bolestná, šokující i dojemná zpověď čtyřicátníka Humberta o bezmezné erotické posedlosti kouzlem dvanáctileté "nymfičky" a jejích tragických důsledcích dokáže i bezmála půlstoletí po svém vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důsledností, s níž otevírá a rozvíjí své

tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovala především: mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, lásky a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.

27//

POZVÁNKA // INFORMAČNÍ UPOUTÁVKA  - prezentace upoutávky na www.

Poštovní muzeum Praha

Poštovní muzeum
Nové mlýny 2
110 00 Praha 1

Tel.: + 420 222 312 006
Fax: + 420 222 311 930
e-mail: postovni.muzeum@cpost.cz

Otevírací doba

Denně kromě pondělí

9–12 hod., 13–17 hod.

Vstupné

Zaměstnanci České pošty mají po předložení průkazu zaměstnance vstup zdarma.

Dospělí                                   50Kč

Studenti a důchodci               10Kč

Děti do 6 let                           zdarma

Držitelé karty AMG ČR, NPÚ, ICOM a Svazu muzeí na Slovensku vstup zdarma.

28//

KOMENTOVANÁ zpráva pro pobavení s prvky fejetonu

ZÁBAVA: Mnohonásobný arabský Klapzuba

21. listopadu 2005

Klapzuba by se dnes asi na svět díval smutnýma očima. Jeho jedenáctka, kterou popisoval ve svém románu Eduard Bass, se dnes ukazuje při pohledu na jednu zprávu z Asie jako poměrně miniaturní seskupení lidí.

Jistý Ahmad Rašíd Kabí ze Spojených arabských emirátů plánuje podle listu Al - Ittihád zplodit za svůj život alespoň sto dětí. Není to až tak nereálný sen, protože už nyní jich "vychovává" šedesát. Doposud měl jedenáct manželek. Arabové ovšem mají život se snubním prstenem na ruce poněkud jednodušší než my. V jedné chvíli mohou mít beztrestně až čtyři partnerky. Aby Rašíd předsevzetí naplnil, rodičovství pečlivě plánuje. Teď jsou tři jeho chotě gravidní, neboli těhotné. Nejsem rodinným přítelem a neznám Rašídovy charakterové vlastnosti. V každém případě musím ocenit výkon tohoto pána. Vytvořit vlastním tělocvikem celou vesnici je práce, před kterou se dá oprávněně smekat klobouk. Jenom mě děsí poněkud bizarní představa rodinné večeře. U nás doma je i po příjezdu několika příbuzných celkem plno. A když by nás mělo být sto, už by asi někteří museli sedět na venkovním parapetu nebo nás sledovat na velkoplošné obrazovce. Taky si zapamatovat všechna jména, libůstky a osobnostní projevy, to musí být fuška. Myslím, že tak může vznikat řada komických situací a Rašíd možná ani netuší, že ti lidé, které potkává běžně na ulici, jsou jeho děti.

Nezbývá než mu držet palce, aby došel do vytčeného cíle a tu zbylou čtyřicítku lehce vymodeloval. Klapzuba, trenér fotbalové jedenáctky, by se možná tak smutně nedíval. Vždyť sto hráčů v jednom kádru je přeci jen trochu přehnané. Přehání to i onen arabský pán.

                                                                                                                                  Jakub Malý              

29//

KOMENTOVANÁ ZPRÁVA - s prvky oznámení

Nikola Šuhaj na Fidlovačce je plný návratů

Praha - Divadlo Na Fidlovačce má ode dneška na repertoáru dvě zbojnické hry – vedle úpravy muzikálu Malované na skle, kde je hlavním hrdinou valašský Janík, vstupuje na pražská profesionální jeviště vůbec poprvé jeho slavnější kolega Nikola Šuhaj v Uhdeho Baladě pro banditu. „Baladu pro banditu léta hrálo amatérské divadlo Lucerna, ale v profesionálním podání se v Praze objevuje skutečně poprvé“, prohlásil ředitel divadla Tomáš Töpfer. Titul, který proslavila legendární inscenace Divadla Na Provázku a posléze i film, režíruje Peter Gábor. V hlavních rolích se objeví Marek Holý jako Nikola, jeho milou Eržiku si zahraje Michaela Badinková v alternaci s Annou Remkovou. Po pauze se k herectví vrací Ladislav Županič, představitel Žida Mageriho.

Balada pro banditu na Fidlovačce je vůbec ve znamení návratů. Režisér Peter Gábor si zbojnickou látku vyzkoušel v Národním divadle moravskoslezském, v inscenaci kde Nikolu ztvárnil Pavel Nečas, jenž z romantického rebela „dorostl“ na Fidlovačce do role velitele četníků. Scény vytvořil Jozef Ciller, autor první „provázkovské“ scénografie i výtvarník filmového zpracování. „Výtvarné umění naštěstí poskytuje stále nové možnosti, takže se neumím opakovat,“ řekl Ciller. (…)

Původní Uhdeho text prý divadlo upravovalo minimálně – spojilo některé postavy či změnilo pořadí některých písniček. Nová aranžmá písním napsal skladatel Karel Růžička. „Musel jsem respektovat Štědroňův originál už jen proto, že všichni herci již měli písničky dávno naučené. Změnil jsem jen instrumentaci a připsal několik scénických čísel,“ uvedl Růžička.                                                                                         KATEŘINA KOLÁŘOVÁ

30//

ŽIVOTOPIS / referát

Karel Poláček
[22.3.1892-19.10.1944]

Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Pocházel z rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu.

Po gymnáziu pak studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní.

Stal se redaktorem Lidových novin. Za okupace psal do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady. V novinářské činnosti přetrvává až do roku 1939, kdy je jeho poklidná činnost zase přerušena, tentokrát vpádem německých fašistů.

Karel Poláček byl Žid, proto, jako statisíce jiných Židů, byl v roce 1943 odvlečen do Terezína a pak transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 19. října 1944 umírá.

Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu, o otci a synovi-fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Michelup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit). Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. světovou válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.