TEXTY 2 - vú

11//

OZNÁMENÍ

Režisér Pitínský připravuje Divou Báru

Režisér Jan Antonín Pitínský připravuje ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti hru Divá Bára. Jako předlohu nepoužije pouze jednu povídku Boženy Němcové, ale pokusí se obsáhnout i další dva příběhy. Proto inscenace ponese podtitul Viktorko! Karlo! Báro! Se souborem Slováckého divadla Pitínský spolupracuje již potřetí. Jeho poslední inscenace, Liška Bystrouška, se dočkala mimořádné pozornosti a získala i cenu Sazky a Divadelních novin.

12//

ZAMYŠLENÍ

Když jsem v 80. letech stoupala Nerudovou ulicí vzhůru k domu číslo 26 U Zlatého orla, abych udělala s Karlem Peckou rozhovor, znala jsem i jeho knihy, které oficiálně nevycházely, a to především Motáky nezvěstnému, Pasáž a Malostranské humoresky. Vyšly buď u Škvoreckého v Torontu, nebo v samizdatu. Tentokrát jsem s ním chtěla hlavně mluvit o tom, jak právě za pobytu na Malé Straně navázal na Nerudovy Povídky malostranské a jak vlastně ten genius loci na něho působí. Malostranské humoresky totiž vypadají jako rajská idyla, jako by autor viděl své sousedy v laskavé nebeské záři.

Karel Pecka bydlel v prvním patře. Měla jsem dojem, že je to taková dlouhá nudle; vpředu se něco předělávalo a vzadu, tedy u okna do Nerudovy ulice, stál starý psací stůl, z něhož jako by vyskakovaly všechny ty Peckovy postavičky. Posadil mě na židli, která se do malé průrvy mezi stolem a skříní sotva vešla. […] Nerozebíraly jsme jeho pouť po lágrech, ale chtěla jsem vědět, jak se dostal z pražského sídliště do Nerudovky a jak ho tu přijali. Byla to prý náhoda a výměnný kolotoč, nového přistěhovalce hned netiskli do náruče. Všichni se tu znali, věděli o sobě mnohé a na nováčky byli opatrní. To si Karel Pecka moc dobře uvědomoval. Znal Nerudovu povídku Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku.

13//

POKYNY / NÁVOD / VYHLÁŠKA

Dopravní podnik hlavního města Prahy – Přepravní kontrola

Cestující je povinen:

• dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif,
• dbát pokynů a příkazů pověřené osoby, které směřují na zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravy, jeho bezpečnosti nebo bezpečnosti ostatních cestujících,
• na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování…
• na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti anebo na výzvu pověřené osoby setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího a to nesplní-li povinnost uvedenou v písmenu c),
• na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržení přepravního řádu nebo pokynu a příkazu pověřené osoby nebo znečištění vozidla nebo za rušení klidné přepravy cestujících nebo jiné obtěžování cestujících.

14//

RECENZE

Bertolt Brecht: Třígrošový román

                                                                            Kategorie 1934 Literární recenze a kritiky

24. Květen 2011

Při vyslovení jména německého dramatika Bertolda Brechta se asi každému ihned asociují jeho dvě vůbec nejslavnější dramata - Třígrošová opera (1928) a Matka Kuráž a její děti (1939) tak, že i kdyby právě jen pro tyto dvě divadelní hry, respektive operetní libreto a hru, můžeme Brechta prohlásit za jednoho z významnějších dramatiků 1. poloviny 20. století (…)

Původní předloha Třígrošové opery je satirická anti-opera Johna Gaye z roku 1728, která parodovala jak styl italské opery, kdy namísto vznešených a až patetických témat, v opeře vystupují postavy žebráků a lidí z ulice, tak soudobé anglické poměry se všude přítomnou korupcí a trefuje se tak do politiků, chudoby ale i jednooké spravedlnosti.(…)

Hudební složka díla se pak posunula od opery k jazzu a ústřední písně se staly i standardem několika největších světových jazzmanů. Píseň Balada Mackieho Messera měli ve svém repertoáru například Louis Armstrong, Ella Fitzgerald a Frank Sinatra. Píseň Pirát Jenny je pak známá v interpretaci Niny Simone. Jen do roku 1933, kdy Brecht muset opustit Německo, zaznamenala opereta více než 10.000 inscenací v 18 jazycích.

Šest roků po premiéře Třígrošové opery Brecht rozšířil a přepsal původní libreto do podoby románu s příznačným názvem Třígrošový román,(…)

15//

VÝKLAD

Strakonice patřily v minulosti svým typem založení k městům vrchnostenským a tak je historie tohoto města spojena s existencí rodu Bavorů, které na počátku 15. století vystřídal johanitský řád.

                                                             Listina z roku 1243

První písemná zmínka o Strakonicích pochází z roku 1243, kdy Bolemila, manželka Bavora I., daruje řádu johanitů vsi v okolí Strakonic a zmiňuje zde kostel sv. Václava, v němž právě toto darování prohlásila na veřejnosti. Listina je tzv. antidatována, to znamená, že byla sepsána až poté, co již toto darování bylo učiněno. Nebylo totiž zvykem jako dnes, právní akt potvrdit ihned písemně. Listina až do konce 13. století neměla takovou svědeckou hodnotu, jako o století později. Z prvních listin se toho příliš o Strakonicích nedovídáme. Víme jen, že zde již stál kostel a v nejstarší části hradu bydleli členové johanitského řádu. Teprve z listiny z roku 1318 je možné si udělat podrobnější představu o vzhledu tehdejších Strakonic. Vilém Bavor totiž podává přehledný popis, co všechno patří johanitskému řádu a tak se také dovídáme, že zde byla škola, v níž učili johanité, několik mostů přes řeku a objevují se i první jména měšťanů, což ukazuje na fakt, že Strakonice byly v této době již městem v plném slova smyslu.

16//

RECENZE (s prvky výkladu, zamyšlení, hodnocení)

Mystérium Mrštíkovic kávy

Káva. Nejzprofanovanější travičský nástroj českého dramatu. Bratři Vilém a Alois Mrštíkové určitě netušili, jak se jejich umně nastrčená vražedná „zbraň“ stane zlidovělým národním bohatstvím, které pronikne i do mnoha vtipů, parodií a nejroztodivnějších variací.

Málo se však ví o tom, jak bouřlivé diskuse vyvolala klíčová situace dramatu v době, kdy se Mrštíci pokoušeli titul prosadit na repertoár Národního divadla v Praze. […]

Původně totiž podle Mrštíků měla Maryša doma nikoli kávu od žida, ale kávu ze spolku. Právě to vyvolalo – podle původního záměru bratří Mrštíků - Vávrovu nelibou otázku „A proč ne od žida?“

Dovolím si doložit následující rozbor textu: Vávra se neptá náhodou, proč není káva od žida. Ve spolku totiž nebývala běžná kvalitní arabská káva takřka vůbec k dostání. Zpravidla bylo totiž možné ve spolkových organizacích sehnat pouze meltu nebo takzvanou žitnou kávu. […]

Bratři Mrštíkové […] jsou mistři podtextu. Jejich replika „a proč ne od žida“ nebyla jen nějakou zbytečnou ornamentální okrasnou otázkou před dokonáním vraždy. …)

Zaměřme se nyní na další Maryšinu repliku. „Měli zavříno.“ Je to replika v kontextu situace mnohem komplikovanější, než se většinou soudí. Podle mého názoru, a předchozí děj na to jednoznačně ukazuje, Maryša Vávrovi lže. Maryša pro žádnou kávu ani nebyla. Došla pouze do hospody, kde se setkala s Franckem. Kvůli narůstajícím depresím nebyla schopna vykonat něco tak samozřejmého pro chod domácnosti a pro manželku té doby, totiž nakoupit. Pokud se situace odehrává v sobotu, je výmluva o to bizarnější, každý z vesničanů přece věděl, že židé mají v sobotu šábes.

Právě a zásadně na těchto dvou replikách se odhaluje celá krize Vávrovic rodiny.

Situaci můžeme interpretovat také z jiného úhlu. Možná je to Maryšina osobní vzpoura proti Vávrovi - nenakupovat.

17//

VÝKLAD

Guillaume Apollinaire: pronikání do říše snění

Poslední třetina 19. století se v básnické Francii nesla ve znamení drog, násilí, alkoholu, erotična a neúcty ke společnosti. Drsné nahlížení na svět, hledání krásy v ošklivosti vzešlo z per prokletých básníků a jmen jako Rimbaud, Baudelaire nebo Verlaine.(…)

pátek 26. srpna 2011, 1:00

Guillaume Apollinaire je dodnes považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Za člověka, který ukončil veršování o smrti i dalších ryze realistických věcech a nasměroval své básně do říše snění a fantazií, do říše surrealismu.

V Apollinairových verších se zhlédla i řada českých básníků, jeho díla překládali Karel Čapek, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan nebo Vítězslav Nezval.

Ve svých básnických sbírkách Apollinaire propagoval avantgardní malířství, zejména kubismus, a snažil se poezii s malířstvím propojit.

„Básníkem je ten, kdo neváhá objevit nové radosti, i když pro mnohé bude obtížné je snášet,“ nechal se Apollinaire mnohokrát slyšet.

18//

ESEJ

Ano, Jesenin je jeden z těch, kdož nás přesvědčují, že vedle dobrých a špatných básníků žijí na tomto světě občas i básníci, kteří dovedou zázraky – „divní svatí“, jak je sám pojmenoval v kterémsi verši.
A není ani třeba mít před slovem zázrak ostych: básně z posledních třinácti-patnácti měsíců jeho života tuto nepravděpodobnou kvalitu dozajista mají, Anna Sněgina mezi nimi. Tato rozsáhlá skladba, jeden z vrcholů ruské poezie našeho století vznikla během měsíce. (Pozdější dokončovací práce na textu nebyly už zásadní povahy.)

Zdá se zbytečné vysvětlovat nebo komentovat příběh. Ta báseň mluví o lásce v naivní i zmoudřelé podobě, o blouznivých návratech a kalných svítáních snílků, o stálosti prchavého a věčnosti pomíjivého, o proměnách lidských citů a přeměnách světa, v němž se realizují. Anna Sněgina má navíc maximální sdělnost, jakou báseň může mít, onu průzračnost, která způsobuje, že její verše jsou přístupné a srozumitelné komukoli.

19//

POZVÁNKA // INFORMAČNÍ UPOUTÁVKA  - prezentace upoutávky na www.

20//

OSOBNÍ DOPIS - milostný
 

Miláčku,

     deset dní už sbírám sílu k tomuto dopisu, deset dní vím, že jej přece napsat musím.

Prožívám peklo, můj miláčku. Nelze si představit horších, úkladnějších a hlubších bolestí nad tyto, do nichž jsem se zase propadl. Oba spodní plicní hroty jsou chyceny katarem. Vy, miláčku, nevíte snad, co to je, - ale já to znám, je to slovo, ve kterém je více smrti než života a při nejlepším strašně dlouhý čas horeček, obkladů, injekcí, nehybnosti a léčení. To, co jsem si tu odležel a odtrpěl, nemá být ničím proti tomu, co bude následovat, neboť takové horečky jsem ještě nikdy neměl. Spalují mě jako oheň, blouzním a vyvrhnu vše, co do mě vtlačí. Miláčku, Vy, která jste šťastna aspoň tím, že jste zdravá, - chápete, jak mi je? Plakal jsem celé tři dny nad svým zkaženým mladým životem. Jsem opět nemocen (…)

Proto Vám, miláčku, vracím volnost; musím to napsat, neboť znám života běh, hlad srdce a svoji chorobu.

     Tak, můj miláčku, - končím svůj dopis, nad jehož obsahem jsem přemýšlel celé horečné noci. Je nesouvislý, protože myšlenky se mi pro horečku rozbíhají jako krysy….

…že ztráceti lásku je krutější než ztratiti ji, že ztráceti život je krutější než ztratiti ho….že ten život nejsou dívčí sny a rozmary, že je to někdy, miláčku, hrůza a že je to boj, při kterém se platí krví, životem, láskou.

                                                                                                      Jiří