TEXTY 1 - vú - ukázky slohových útvarů
1//
VÝKLAD
Jak se pohřbívali zemřelí?
Úmrtí jednoho každého člověka doprovázely v antice určité rituály, které se různily podle společenských představ o záhrobí a sociálního postavení zemřelého. V Athénách i v Římě byl zemřelý umyt, natřen mastmi a oblečen. Mrtvola byla pak vystavena v domě na úmrtním loži. Příbuzní, přátelé a sousedé se shromáždili, aby zemřelému prokázali poslední poctu. Zazpívali žalozpěv a rozloučili se. Vystavení těla trvalo často více dní, po něm byl zemřelý dopraven k hrobu. […]
Mrtvola byla spálena na hranici před městskou bránou, nebo tam byla pohřbena. Pozůstatky žehu vložili příbuzní do urny a tu uložili do hrobu. Dobu smutku uzavřela společná hostina. Památka zemřelých se připomínala ročně v pravidelných pamětních slavnostech. Vznešené rodiny k tomu pořádaly nádherné zádušní hry. Pohřeb se mohl proměnit v demonstraci moci a bohatství zemřelého a jeho rodiny. Proto se opakovaly snahy omezit zákonně pohřební luxus a počty „smutečních hostů“.
Hroby byly v antických společnostech významnými místy vytváření totožnosti. Úlitby a květinové dary, společné hostiny a pravidelné zdobení hrobů sloužilo i udržení památky zesnulých a posilovalo soudržnost žijících.
2//
RECENZE na knihu
Edel v nové knize hledá, proč Dalimil psal kroniku
Č e s k ý D u b – Kdo vytvořil před takřka sedmi staletími první česky psanou kroniku a proč vůbec obraz českých dějin tehdy vznikl, zkoumá ve své nové knize Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea v Českém Dubu. Kniha vyšla před několika dny pod názvem – Příběh johanitského komtura řečeného Dalimil. Její podtitul zní překvapivě současně – Kapitola z dějin české politiky. „Už dvě stě let se historici, včetně Františka Palackého, trápí nad otázkou, kdo byl Dalimil, a co autora kroniky vedlo k tomu, že ve svém díle tak popularizoval středověký řád johanitů,“ řekl Tomáš Edel. „Dalimil třeba velice oslavuje Zdislavu z Lemberka, která léčila lidi v Českém Dubu a dokonce prý vzkřísila několik mrtvých. Dělal z ní novou patronku johanitů. Přemýšlel jsem, proč, a napadlo mne, že Dalimil byl johanita. Pak už začalo všechno do sebe zapadat.“ K tomu Tomáš Edel zkoumal, proč autor svou kroniku prošpikoval tolika protiněmeckými výpady. V závěru dokonce spis vyzývá mladičkého krále Jana Lucemburského, aby se zbavil německých rádců, a pokud se bez Němců neobejde, pak ať raději dobrovolně opustí český trůn. „Prachy, prachy, prachy – o tom je Dalimilova kronika i české dějiny,“ zdůraznil Edel. „Jeden z nejmocnějších velmožů té doby Jindřich z Lipé nechtěl ztratit hřivny stříbra, které mu jako podkomořímu plynuly z Kutné Hory. Proto si objednal u Dalimila vlastně pamflet proti králi, česky psanou kroniku.“
Kroniku Dalimil dokončil v roce 1314 a (…) Ve verších vznikla kronika podle Edela proto, aby se snadněji zapamatovala, a aby si ji šlechtici mohli předčítat nahlas. (…)
Tomáš Edel připravoval svou novou knihu téměř čtyři roky. Brzy vyjde i v němčině, protože se dotýká také německých dějin.
3//
RECENZE na film
Zamilovaný Goethe baví a vychovává Němce
26. října 2011 7:00
(Filmu Goethe! byl o víkendu v Praze uveden na přehlídce Das Filmfest).
Film Goethe s vykřičníkem zobrazuje s velkou licencí epizodu, jež vedla ke vzniku největšího bestselleru své doby, ke zmíněnému Utrpení mladého Werthera. Je to tedy epizoda, kdy se třiadvacetiletý student práv vrací ze studií ve Štrasburku do rodného Frankfurtu, kde ho přijímá nespokojený otec. Ten ho pak posílá k říšskému komornímu soudu do nedalekého Wetzlaru, což byla tehdy, jak napsal sám Goethe ve své biografii Dichtung und Wahrheit, dosti dosti špinavá díra s ponurými příkrými uličkami…
Zde mladík Johann nastoupí jako mladý jurist. Práce v kanceláři ho samozřejmě nemůže příliš uspokojovat, tak hledá zábavu a povyražení, kde může: s kumpány vyráží na divoké pitky, seznamuje se s děvčaty, jež jsou ve filmu frivolnější a drzejší (cool), než asi odpovídalo dobovým poměrům. Nejraději se prohání na koni po krásném okolí, přičemž se nemůže nezamilovat. Do Lotty. Jak známo, Goethe ve Wetzlaru nejprve prožil a pak ve značně dramatičtější a vypjatější podobě vylíčil ve své nesmrtelné novele milostný cit k mladé Lottě Buffové, která už ale byla zasnoubena s právníkem Kestnerem, jenž byl solidní partií. (…)
Vtip filmu je v tom, že bere „Werthera“ jakoby vážně, že tedy předvádí ve vší vášnivosti to, co ve „skutečnosti“ bylo poněkud obyčejnější a co Goethe prožil sice jistě též vážně, ale přece jen s větším odstupem. Rád se přiznám, že mně to vůbec nevadilo, a přestože jsem dosti hleděl na to, jakého onen film dělá z Goetha milovníka a téměř rozervaného sebevraha, zkonzumoval jsem to – řečeno velmi nebásnicky – i s navijákem a se slzou v oku na závěr. Německé školní mládeži bych skoro takový film záviděl. Možná by ho měla vidět i ta naše…
Jiří Peňás
4//
OZNÁMENÍ
OZNÁMENÍ:
Změna názvu muzea od 1. 7. 2011
Národní pedagogické muzeum
a knihovna J. A. Komenského
V souladu s Opatřením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (čj. 19 018/2011-I/3),
kterým se mění činnost Ústavu pro informace ve vzdělávání a Pedagogického muzea
J. A. Komenského a zahajuje se reforma správy informací ve vzdělávání,
bylo rozhodnuto o začlenění N8rodní pedagogické knihovny Komenského
do Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze.
Delimitace proběhne k 1. 7. 2011. Název Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze
je změněn na Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského.
Hlavní sídlo instituce je nezměněno:
Valdštejnská 18-20
118 00 Praha 1
Tisková zpráva zde
Stránky pedagogické knihovny zatím naleznete na adrese www.npkk.cz
5//
ZPRÁVA (s prvky komentáře)
Osobní korespondence britského básníka lorda Byrona byla vydražena za 277 tisíc liber
Patnáct dopisů lorda Byrona, z nichž velká část dosud nebyla nikdy zveřejněna, bylo ve Velké Británii vydraženo za více než 277 tisíc liber (8,2 milionu korun).
LONDÝN / 12:01, 30. 10. 2009
Patnáct dopisů lorda Byrona, z nichž velká část dosud nebyla nikdy zveřejněna, bylo ve Velké Británii vydraženo za více než 277 tisíc liber (8,2 milionu korun). Informuje o tom v pátek agentura Reuters.
Cena, ze kterou byla kolekce dopisů vydražena, vysoce převyšuje odhady, které měla před dražbou aukční síň Sotheby's. Dopisy byly určeny básníkovu příteli Francisovi Hodgsonovi. Ve své korespondenci se slavný romantický básník Hodgsonovi svěřuje s detaily svého osobního života a se svými názory na dění kolem sebe. V jednom z dopisů se lord Byron například zmiňuje o svém milostném poměru se služkou Susan Vaughanovou.
George Gordon Noel Byron je považován za jednoho z největších evropských básníků. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť a satirický román Don Juan, který zůstal nedokončený. Proslavil se ale i svou láskou k mužům i ženám zároveň, řadou extravagantních výstřelků i obviněním z incestu.
Jeho dílem se inspirovala řada dalších básníků jako Karel Hynek Mácha, Adam Mickiewicz, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov nebo Edgar Allan Poe.
6//
VÝKLAD
Hlavní novinkou, která dala vznik gotickému umění v pravém slova smyslu, je vlastně spojení lomeného oblouku s křížovou klenbou, jejíž žebra vedou tlaky do čtyř bodů a proti těmto bodům se zvenčí vzpírají opěrné oblouky. Toto uspořádání dovoluje vylehčit statické podpory, které měly v románské době podobu masivních pilířů nebo silných zdí, proražených jen nečetnými otvory. Každému tlaku odpovídá v gotice protitlak, předcházející do svislých vzpěr, zakotvených v zemi. Tak vznikají mezi jednotlivými architektonickými elementy stavby dynamické vztahy.
Tento technický pokrok měl rozhodující význam ve dvou hlavních aspektech: umožnil jednak rozevřít stěny chrámů širokými otvory, kudy do interiéru proudila hojnost světla, jednak odlehčit všechny nosné složky konstrukce (zeď, sloup, pilíř) a vyhnat přitom stavbu do výše, o jaké se románským stavitelům ani nesnilo.
Přestože se všechna tato technická zdokonalení v některých krajích rychle ujala, uplatňovaly se v architektuře nadále také staré formy, například plný oblouk; stále ještě se nad nižšími bočními loděmi zřizovaly tribuny vyvažující tlak kleneb nad střední lodí, třebaže se už k tomuto účelu používalo i opěrných oblouků. Dokládají to četné chrámy z období rané gotiky, například loď katedrály Notre-Dame v Paříži (v části postavené podle původního záměru po roce 1163).
7//
RECENZE ( na knžní vydání) např. dodatek na přebalu / letáku na knihy
V ruské klasické próze najdeme jen málo děl, která by k sobě poutala tak trvalou a živou pozornost jako Zločin a trest. Je to patrně nejznámější a nejčtenější autorova kniha, jeho nejčastěji dramatizovaný a filmovaný román. Přitom stejně jako téměř všechna rozsáhlejší spisovatelova díla bylo i toto napsáno za autorovy neurovnané osobní i finanční situace v až neuvěřitelně krátké lhůtě: od léta 1865 do počátku roku 1866. Z korespondence vyplývá, že Dostojevskij původně plánoval obšírné vyprávění z prostředí alkoholiků a rodin rozvrácených alkoholismem. Teprve v průběhu práce se soustředil na „psychologické vyúčtování jednoho zločinu“, jejž „v krajní bídě, lehkomyslnosti, názorovém zmatku a pod vlivem jistých povážlivých idejí visících ve vzduchu“ spáchal mladý muž, bývalý student. Vznikl tak napínavý román o vraždě z ideových pohnutek, nebo spíš o jejích důsledcích pro vnitřní vývoj pachatele, o jeho neschopnosti unést vlastní vinu.
Zločin a trest
Nakladatel: Academia
ISBN: 978-80-200-1513-6, EAN: 9788020015136
Originál: Prestuplenije i nakazanije, překlad: Hulák, Jaroslav
Formát: 512 stran, 20x13cm, česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2004
8//
ESEJ
Baudelaire se nepokouší o nové výboje formální, k nimž se uchylovalo tolik noviců v poezii, ale přidržuje se osvědčených, po staletí životných a stále živých veršových forem, zejména tradicí posvěceného sonetu, vyzkoušeného mnoha i nefrancouzskými předchůdci, jehož oblibu u něj potvrzuje téměř polovina z celkového počtu básnických čísel v Květech zla.
Veršová technika Baudelairova je obdivuhodně přísná ve své dbalosti o bohatost rýmů, plnost přízvuků, hudební znělost. Metricky převládá rovněž klasický francouzský dvanáctislabičný verš alexandrinský. Péče o formu je však u tohoto básníka vždy podřízena ideji a výslednému dojmu, nikdy není samoúčelná, nikdy nemá samostatnou, natož dominantní funkci. Baudelaire záměrně chtěl zapojovat do díla „všechny prostředky, jimiž disponuje umění“, a to umění v nejširším slova smyslu, včetně jeho projevů výtvarných (plastičnosti převzaté ze sochařství, barevnosti z malířství) či hudebních (znělosti, rytmičnosti, harmonie).
9//
ESEJ
Polarita, kterou Mácha cílí jako osu lidského života, je vyjádřena v básni „Noc“ symboly světla a tmy, jasné a temné noci, hvězdy a země. Existuje v nás, napíná se v nás praprotiklad mezi touhou k světlu a věčným propadnutím zemi, temné hlubině, jež nedovolí jíti k hvězdné záři. Říše světla je nedostupná; matka země nás pevně drží a proměňuje v nové a nové tvary; vrací nás v podobě rostliny nebo ptáka téže touze po světle, po jiném, docela odlišném světě. Matka země, naše pravá skutečnost, je temná – je temná noc.
Ústřední postavou Máchovy mythologie není tedy matka-příroda (jak se to někdy zdá u Čyževského), nýbrž matka-země. Bylo pověděno a opakováno, že země Máchovi byla někdy čímsi cizím, neživým. „Vím, že země necítí s námi a přece smutno člověku pomysliti, že někdy cizí země obdrží prach náš; snad myšlenka, že cizinci z prachu našeho obdrží posilu, toho jest příčinou.“ Jak racionalisticky-suše zní tato myšlenka ze září r. 1835!
10//
ŽIVOTOPIS (umělecký)
Karel Havlíček Borovský (1821-1856)
Novinář, básník, spisovatel a politik narozený 31. října 1821 prožíval své dětství v prostředí kupeckého krámu a malého hospodářství na Vysočině v nevelké vesnici Borové. Po otci zdědil houževnatost, podnikavost a svobodymilovnost...
Roku 1833 se rodina přestěhovala do Německého (Havlíčkova) Brodu, kde dokončil Havlíček r. 1838 gymnasium. …Otec z něho chtěl mít advokáta, matka kněze. Protože Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu lidu, vstoupil do semináře, poměry v semináři ho však zklamaly…Z Havlíčka se stává až do konce života nekompromisní kritik církve…
V říjnu 1842 dostává prostřednictvím Šafaříkovým místo vychovatele v rodině ruského profesora A. Pogodina a odjíždí do Moskvy. Zpočátku byl ruským prostředím nadšen…
…16. prosince 1851 kolem třetí hodiny ranní byl deportován do tyrolského městečka Brixenu…Tu, daleko od vlasti, vznikají tři jeho nejzávažnější satirické skladby… Tyrolské elegie vznikly jako přímá odezva deportace do vyhnanství. Útok na rakouskou vládu je zcela otevřený. Elegie vyjadřují nejhlubší opovržení této despotické vládě.
V Brixenu potom četl pohádku německého spisovatele Moritze Hartmanna (1821-1871) o irském králi s oslíma ušima. Tak vznikla skladba Král Lávra. Jinotaj byl průhledný, cíl jasný: vysmát se hlouposti a kruté omezenosti korunovaných hlav.
Nedokončený Křest sv. Vladimíra je zaostřen proti politickému absolutismu spojenému s reakční církví…
Již v září 1854 musela Havlíčkova manželka s dítětem opustit Brixen, protože její tuberkulóza se opět zhoršila. Když se Havlíček na jaře roku 1855 vrátil domů, jeho žena již byla mrtva. V Čechách ho potom obklopilo politické dusno; přátelé, kromě několika, se mu vyhýbali. Havlíček zemřel na tuberkulózu 29. července 1856 v Praze.