Věty a souvětí
Věta jednoduchá
Věta jednoduchá obsahuje jen jediné spojení přísudku s podmětem (jednu základní skladební dvojici) = věta dvojčlenná ( lze určit podmět a přísudek ); popř. jeden základní člen = věta jednočlenná ( nelze určit základní skladební dvojici, tj. podmět a přísudek ).
Souvětí
Větný celek, který se skládá ze dvou nebo více vět jednoduchých, obsahově souvisících. Vyjadřuje spojení myšlenek ve vyšší, složitější myšlenkový celek. Věty v souvětích se často spojují zvláštními slovy, tzv. spojovacími výrazy. Spojovací výrazy jsou buď spojky, vztažná zájmena nebo příslovce.
Souvětí souřadné
Jsou-li spojeny v souvětí věty mluvnicky na sobě nezávislé, mluvíme o souvětí souřadném.
Věty v souvětí souřadném jsou buď spojeny spojovacími výrazy, zvláště spojkami souřadicími, nebo jsou prostě přiřazeny bez spojovacího výrazu. Podle poměru, v jakém jsou věty po stránce obsahové, rozeznáváme následující typy souvětí souřadného:
1. Slučovací - věty se k sobě prostě přiřazují jako sobě rovné. Nejčastěji jsou spojeny spojkami a jinými spojovacími výrazy a, i, nebo, ani, také, pak, potom nebo dvojitými spojovacími výrazy i - i, ani - ani, jednak - jednak, hned - hned, zčásti – zčásti, chvíli – chvíli aj. ( Vešel do kanceláře, sedl si ke stolu a dal si nohy na stůl. Hned prší, hned zas svítí slunce. )
2. Stupňovací - druhá věta zesiluje, stupňuje obsah věty první. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou tyto: ba, dokonce, ba i, ba ani a spojovací výrazy dvojité nejen - ale i, nejen - nýbrž aj. ( V kraji nebylo tehdy velkých silnic, ba ani železnice tudy nevedla. )
3. Odporovací - jsou spojeny věty, jejichž obsahy si odporují, stavějí se proti sobě; obsah druhé věty buď vůbec popírá obsah věty první, nebo jej omezuje. Nejčastější spojky jsou tyto: ale, ale zato, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, nicméně a dvojitý spojovací výraz sice - ale; odporovací význam může mít také spojka a. ( Čekal jsem ho, ale nepřijel. Děti mluvily na pana Proška česky, a on jim odpovídal německy. )
4. Vylučovací - jsou spojeny věty, jejichž obsahy se navzájem vylučují; platí-li jedna možnost, neplatí druhá. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou tyto: nebo, anebo; buď - buď, buď - nebo, ať – ať, buďto – anebo; v otázce : či, zda – či, či ne . ( Zvítězí, anebo padne. Buď se omluvíte, nebo vás budeme vyloučit. )
5. Příčinné (důvodové) - příčinu vyjadřuje věta připojená spojovacím výrazem. Spojovací výrazy jsou neboť, vždyť, totiž, + někdy tzv. vysvětlovací – druhá věta je vysvětlením věty první : a to, totiž, však ( Znám Tatry dobře, vždyť tam jezdím každý rok. Denní teploty dosahují až 15°C, je totiž jaro! Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila. Žije v malém domku po rodičích, on ho totiž zdědil.
6. Důsledkové - první věta vyjadřuje příčinu a věta se spojovacím výrazem důsledek. Spojovací výrazy jsou proto, tedy, tudíž, a proto, a tedy, a tak. ( Má rád hory, a proto se učí lyžovat. Začali jsme příliš pozdě, a tak bude nutné jednání urychlit. )
Souvětí podřadné
Závisí-li jedna věta na druhé jako její větný člen, je tato závislá věta (věta vedlejší) podřazena větě řídící (větě hlavní) a souvětí se nazývá podřadné.
Souvětí podřadné se tedy skládá z jedné věty hlavní a z jedné nebo více vět vedlejších. Vedlejší věty jsou vždy připojeny spojovacími výrazy, a to buď podřadicími spojkami nebo vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci. Věta vedlejší se pojmenovává podle toho, který větný člen věty řídící vyjadřuje:
1. Podmětná - vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá často uvozena vztažným zájmenem kdo, co anebo spojkami že, aby, kdyby apod. ( Kdo se bojí, nesmí do lesa. Není nutné, abys tam chodil. )
2. Předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící. Bývá připojena často spojkami že, aby nebo vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci kdo, co ..., kde, kam, odkud, kdy. ( Bojím se, že přijdu pozdě. Jsem zvědav, kdy se vrátí. Moji kolegové vědí skoro všechno, co vím já. )
3. Přívlastková - vyjadřuje přívlastek k některému podstatnému jménu věty řídící. Nejčastěji bývá uvozena vztažnými zájmeny kdo, který, jenž nebo vztažnými příslovci kde, kdy aj., řidčeji spojkami že, aby aj. ( Mám ráda lidi, kteří dělají s naprostým zaujetím svou věc. Čekal na příležitost, aby mi to řekl. )
4. Přísudková - vyjadřuje přísudek jmenný věty řídící, zpravidla po sponě věty řídící. Vyskytuje se zřídka. ( Nejsi, jak ses dělala. )
5. Doplňková - vyjadřuje doplněk věty řídící, bývá připojena spojkami jak, kterak. ( Zahlédli jsme srnku, jak se mihla mezi stromy a zmizela v houští. )
6. Příslovečná - vyjadřuje příslovečné určení rozvíjející přísudek věty řídící:
Místní - vyjadřuje místní určení týkající se věty řídící, bývá uvedena spojovacími výrazy kde, kam, odkud, kudy. ( Pod zemí můžeš kopat uhlí, kde chceš. )
Časová - vyjadřuje časové určení nebo omezení týkající se obsahu věty řídící, bývá uvedena spojovacími výrazy když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoli, dokud, pokud aj. ( Až se maminka vrátí, bude mít radost. )
Způsobová – vyjadřuje určení způsobu, míry , zřetele, prostředku
- přirovnávací - spojky jak, jako, čím - tím (Dělal, jako že nevidí. )
- účinková - spojky tak - že, tak - aby, tolik - že ( Byl tak zabrán do práce, že si ho ani nevšiml. )
- zřetelová - spojka pokud, leč, leda ( Pokud mne se týká, jsem ochoten nabídku přijmout. )
Účelová - vyjadřuje účel vzhledem k obsahu věty řídící. Je připojena spojkou aby a obsahuje sloveso ve způsobu podmiňovacím. ( Přišel jsem, abych ti to vysvětlil. )
Příčinná - vyjadřuje příčinu (důvod) obsahu věty řídící. Bývá připojena spojkami protože, že, poněvadž, jelikož. ( Naše mužstvo prohrálo, protože nebylo dobře sehraným celkem. )
Podmínková - vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící. K větě řídící bývá připojena spojkami jestliže, -li, kdyby. ( Kdyby naše mužstvo zvítězilo, postoupilo by do vyšší soutěže. )
Přípustková - vyjadřuje přípustku, tj. okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící. Bývá připojena spojkami ač, ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i kdyby, i když. ( Neobrátil se, přestože slyšel za sebou kroky. )